“Já nemám rád ostré.”

“Já nemám rád ostré.”

Aneb Jak jsem se dostal k chilli...

 

Bude tomu už pár let, co si maso, pizzu či jiný jídlo rád vytuním chilli omáčkou. Dříve tomu tak ale nebylo. Ostré jsem jednoduše nedával, různé hecovačky, kdo sní na párty papričku apod., šly mimo mě. Stejně ale jak se člověk musí projíst například k olivám, plísňovým sýrům, nebo červenému vínu popř. whiskey, dávám do podobné kategorie chilli.

Začátek mé cesty bych dal cca 5 let zpět, kdy se potkalo v mém životě několik okolností.

  • Jako sportovec jsem se začal více zajímat o to, co jím.
  • Doma nikdo, kdo by mi uvařil.
  • Jako zaměstnanec jsem měl jen pauzu na oběd.
  • Nechtěl jsem do sebe cpát typický fast food.
  • Byl jsem línej si něco vařit do krabičky do práce.

V nákupním centru, kde jsem dělal, nebyl moc výběr na polední menu. Ale jako nejlepší volba z pohledu výživy a kvality bylo jasně Los Capolitos. Mexický styl, nabídka dostatečně chlapsky malá, maso a zelenina, pěkný holky, … no a asi to bude ostré. Začal jsem chodit na jídlo tam.

Ze startu jsem byl “odvážně” na jemně pálivé salse. Dnes se směju, když někomu Los Capolitos doporučím a ten mi tvrdí, že i ta jemná salsa pálí. Proč? Protože vím, že tam chilli není ani zrnko. Postupně jsem si ale říkal, že chlapácky přitvrdím a půjdu do středně ostré, … a ono to nebylo tak hrozný. Takže se dá uhodnout, jak to pokračovalo.

Seznamovačka s týpkem, co to tam vede a byli šťastní až do smrti... No skoro, ale to ostré pomalu přestalo stačit, já začal objevovat krom bolesti v puse i něco jako chuť a dokázal říct, která omáčka mi chutná víc a která míň. A dnes tu máme (po dohodě s Gaston chilli) tento e-shop, vlastní řadu ze které mám nejraději Gringo's Death

A jak jsi na tom s chilli ty?

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení